Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


1. Kapitola - Úkol

24. 11. 2009

1.kapitola –Úkol

 

Sakra, sakra. Tak tohle nemůžou myslet vážně. Já abych se převlékl za studenku a šel šmírovat do dívčí školy. Tak to teda ne.

Seděli jsme zrovna na policejní poradě. A rozebírali případy přepadení studentek na pozemcích školy. Některý byly škaredě dotlučené a bohužel některé i znásilněné. A po mně chcou, abych se převlékl za studentku a zkusil zjistit jestli to neprovádí někdo z personálu nebo lidí z okolí školy. Už tam byl nasezený jeden jako údržbář,ale bohužel nic nezjistil. Mezitím byla přepadena další dívka. Je sice fakt, že si mně někdy za dívku spletou. Je to asi díky tomu, že nosím delší vlasy. Jsem štíhlý a jak říkají přátelé mám jemné rysy, skoro jako dívka. Ale já jsem chlap. To jak vypadám, za to nemohu. Ještě stále cítím pohledy svých kolegu po tom jak šéf navrhl aby se jeden z nás převlékl za dívku a že jediný vhodný kandidát  jsem já. No už se vidím v sukni a nedivím se že ještě teď se všichni směji.

„Šéfe, to nemyslíte váže?“ zeptal jsem se s naději v hlase, že si to snad rozmyslí.

„No Kene, už jsme vyzkoušeli snad všechny metody jak zjistit kdo to dělá, hlídáme v okolí školy 24 hodin denně. Chlapi jsou unaveni a ten zmetek přesto stále utočí a je čím dál tím agresivnější. Poslední oběť je stále ještě v nemocnici v těžkém stavu. Ty tam zapadneš. Jediný kdo o tobě bude vědět je ředitel a údržbář. Bude tvoje spojka na nás.Rozumíš“ podíval se na mně a já věděl, že odpor mám marný.

„To jako budu muset nosit sukni?“ to snad ne. To si budu muset oholit nohy. Ještě, že je nemám aspoň křivé.

„Jo je to uniforma,ale zařídím u ředitele abys byl omluvený z tělesné výchovy. Myslím, že do cvičebního úboru by jsi měl problém se vlézt. Ten je totiž jen tílko a krátká sukně. To by neklaplo. Naštěstí školní sukně je volná a dlouhá až po kolena. No nějaké vycpávky se na prsa taky najdou a vlasy si necháš volné ne jak je nosíš teď v culíku“ šéf to zhodnotil jedním slovem a já si jen říkal jak to tam proboha přežiji. V tu chvíli mně napadlo jak z toho. „šéfe,ale co když se to provalí před rodiči těch holek, že s nimi ve třídě byl kluk a ke všemu pětadvacetiletý. Budou si myslet bůhví co jsem tam nedělal?“ tak a teď jsem z toho venku. „ no Kene tak lehko se z toho nevyvlíkneš, budeš se chovat velmi decentně a nedáš důvod aby si kdokoliv mohl myslet, že jsi dělal něco co by se neslušelo na slušně vychovaného mladého může. Je to ti jasnééé?“ zařval šéf tak, že se i ostatní přestali smát a raději předstírali, že si musí něco přečíst. „Jo nastupuješ zítra a snaž se tam nepropadnou. Jinak nevím jak zjistíme kdo je ten uchylák !“

Tak a mám to spočítané. Aspoň, že budu bydlet u sebe v bytě. A jako by mi šéf četl myšlenky tak hned prohlásil „Jo bydlet budeš na koleji abys měl lepší přehled. Zajistili jsem ti samostatný pokoj. A teď se běž sbalit. U sekretářky si vyzvedni papíry a oblečení. Ostatní věci i s učením budeš mít nachystané v pokoji na koleji. Zítra začínáš tak se běž nachystat“

Rozhlédl se po všech a zařval „a vy bando běžte dělat něco užitečnějšího než se mu smát, nebo pro vás vymyslím něco co zase pobaví jeho. Všichni ven“ 

Vypadl jsem z místnosti ještě lehce v šoku z toho co mně čeká. U sekretářky jsem si vyzvedl papíry a tašku s oblečení. Raději jsem se do ní ani nepodíval. Na to bude čas doma,ale do papíru jsem kouknul. Zajímalo mně jméno co mi vymysleli. To si dělají srandu „Kendi“ zařval jsem. „Kdo tohle vymyslel?“ obořil jsem se na sekretářku. „No šéf říkal, aby to bylo podobné vašemu. Kvůli zvyku“ Zmrazil jsem ji pohledem a vypadl domů. Ještě cestou jsem pořádně zuřil. Jsem na oddělení sice nováček,ale sloužím tam už skoro 3 roky a jediné co si zasloužím je to že mně narvou do dívčích šatů a mám předstírat,že je mi? Kruci kolik mi vlastně má být. Kouknu znovu do složky oddechnu si no aspoň ze mě udělali plnoletou holku, čerstvých 18roků. Teda tak aspoň to. Dojdu domů. Hodím věci na stůl a jdu si sednout do obyváku na gauč. Musím si do zítřka nastudovat minulost Kendy a připravit sen na ten zatracený úkol.

Když dočtu papíry tak zjistím, že to bude lehké si to vše zapamatovat. Prostě jednoduchý a ničím zajímavý život středoškolačky. Nic čím bych měl upoutat ve škole nežádoucí pozornost studentek nebo učitelů. Tak a teď to oblečení. Vysypal jsem tašku s věcmi na stůl. No jedna košile dámského střihu, krátkého rukávu a decentniho výstřihu. Volná sukně ke kolenům, hm to půjde. Podkolenky a boty. Tak to ujde. Sakra co je tohle. Vytřeštím oči na malou podprsenku už vycpanou. Sakra oni opravdu mysleli na vše. Kouknu na hodiny. Šest večer, tak to abych sebou pohnul. V devět se mám hlásit na koleji. Takže hurá do sprchy a musím si oholit pusu a zřejmě i nohy. Tak to nedopadne dobře. Po hodině strávené v koupelně a vyjmenovaní všech nadávek co znám jsem se nasoukal do té školní uniformy a koukl se do zrcadla. Páni já opravdu v tomhle vypadám jako holka. Sice si musím hlídat hlas a hlavně se častěji holit,ale mohlo by to klapnout, ještě že nemají boty na vysokém podpadku,ale takové menší tenisky.

Proletím po bytě, sbalím si pár osobních věcí. Spodní prádlo a jednu větší teplákovou. Bůhvíco  mi tam dali za oblečení. Popadnu notebook a vyrazím směr na koleje.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(kami, 31. 5. 2011 13:19)

Takéto mám rada. Je to síce typicky animeoidné, ale to len značí veľkú zábavu. Chudák chlapček, to nebolo od jeho šéfa vôbec pekné, ale vo mne to vyvoláva obrovské nadšenie. Veď uvidím, čo bude ďalej. Uvidím.