Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


3. Tělocvikář

7. 4. 2010

 

3.kapitola – tělocvikář

 

Do třídy jsem dorazil tak tak. Najít ji byla docela fuška a to mám dobrý orientační smysl. Sotva jsem dosedl na jediné volné místo vešla učitelka matiky. Teda tak tady to bude o fous když neproletím hned na začátku, tak přísnou matikářku jsem v životě nezažil. Přelétla nás pohledem a hrubým hlasem řekla „tak milé studentky, dneska si dáme test z učiva co jsem dosud probrali. Jak vidím máme zde i novou studentku, takže u ní aspoň zjistím dosavadní znalosti. Vám to protentokrát hodnotit nebudu,ale laskavě si doplňte látku kterou jsme již probrali.“ Pohlédla mým směrem a já se modlil,abych to zvládl aspoň z půlky. Brr tak tady to budu mít těžké, já toho šéfa roztrhnu vejpůl. Když jsem koukl na ten test tak jsem si docela oddechl. Tohle půjde, naštěstí matika mi vždy šla. Tak tady snad nepropadnu. A tak to šlo i v další hodinách. Zjistil jsem, že snad všechny holky zbožňují tělocvikáře. Tak  jsme na něho začal být i zvědavý,ale nic o tom, že by někdo holky sledoval nebo o nějaké divném člověku, který by se kolem nich motal.

Poslední hodinu měl být tělocvik. Já jsem z něho byl omluven. Takže jsem se nemusel převlékat. Počkal jsem na ostatní ze třídy na chodbě. Nevěděl jsem kam jít.

Když jsem se jako jeden chumel vrhli do tělocvičny, teda do obrovské tělocvičny. Tak jsem se šel posadit na lavičku u stěny. Připraven zhlédnout toho idola zdejších dívek. Dívky zatím pobíhali po tělocvičně a chystali žíněnky. Asi už to měli tak naučené. Zamyslel jsem se a ani nepostřehl, že vedle mě někdo stojí. „ Takže ty jsi ta nová studentka, ředitel tě omluvil z cvičení,ale už mi neřekl proč?“ bože málem jsem vyletěl z kůže, ten hlas byl úžasný. Když jsem otočil hlavu zjistit jestli ten člověk vypadá stejně jako jeho hlas. Ach bože, tak to bude moje smrt. Vedle mě stál vysoký, s perfektní postavou chlap. Ale ty jeho oči. Čokoláda je vedle nich nic. Vlasy tmavé s proužky světlého melíru. Tak teď už ty řeči studentek zcela chápu. Díval se na mně a čekal na odpověď. Já jenom polk a zapomněl i jak se jmenuji. „Já, já jsem Keeee…Kendy“

 Málem jsem se prořekl. „ jo já vím,ale nevypadáš nemocně. Mohu vědět proč nemůžeš cvičit?“ zeptal se a stále mně zkoumal pohledem. Ještě chvíli  a jsem si jist, že budu rudý jak rak. „Hm no jáááá, no nemohu nosit ten dres ze zdravotních důvodů“ bože tak hloupou výmluvu jsem si snad nemohl ani vymyslet. „ takže kdybys mohla mít teplákovou soupravu tak můžeš cvičit?“ zeptal se. „joo,ale nechtěli jsem aby se kvůli tomu vzbouřili ostatní, že chcou taky cvičit v teplákovce, takže po dohodě s ředitelem jsem omluvena s cvičení“ tak tohle jsem si teda zavařil. „no dneska jsi teda omluvena,ale příště můžeš nastoupit v teplákové soupravě“ a sakra a tady je další kámen uraz. „No já se jaksi nemohu převlékat s ostatními. To, to nejde. Já myslím, že to necháme teď jak to je“ No tak teď jsem se snažil vypadat jako hodně divná holka. Ale když on vypadá opravdu tak nádherně. Musím zjistit kdo je ten maniak co přepadává ty holky a zmizet odsuď co nejrychleji to jenom půjde.

Ten jeho pohled je skoro rentgenový. „No vedle mám kabinet, tak se můžeš převlékat tam, budeš tam mít soukromí. Jde zamknout, abys měla soukromí“ tak a mám po ulejvání se z tělocviku. „Já, hm děkuji“ tak a právě jsem si nad sebou roznesl rozsudek smrti. Musí říct šéfovi, že mně od tuď musí dostat. Tohle neklapne. Budu raději 24 hodin hlídat okolí školy než být v jedné místností s tímhle chlapem. Ještě, že si ho studentky hned zavolali k sobě. Když ode mně odcházel tak se na mně podíval, jako by nad něčím přemýšlel. Já se raději posunul víc do rohu,abych nebyl tak moc na očích. Na co provokovat, někoho kdo má skoro rentgenový zrak. Ten by se u policii uplatnil u výslechu. Ještě chvíli tak uteču nebo se přiznám . Tak tohle nemohu dát ani do hlášení. Celou hodinu jsem ho upřeně sledoval a mám pocit, že on to věděl. Vždy když se otočil tak se naše pohledy střetly a on se usmál. Když skončila hodina tak jsem vypadnul nejrychleji jak jsem mohl. Pro tento den vyučování skončilo. Já vyrazil do třídy pro tašku s knihami a směr kolej. Tam jsem věci hodil na postel. Oblékl si teplákovou a vyběhl ven. Musel jsem si jít vyvětrat hlavu. Běhání je na to nejlepší. Po dvou hodinách běhání. Jsem se stavil k sobě na byt a osprchoval se, vyjedl ledničku a na chvíli se natáhl na gauč. Takhle to šlo pár dní, škola, hlídání okolí a přežívání tělocviku. Snažil jsem se být nenápadný jak to jenom šlo. Běhal jsem tak abych byl vždy uprostřed. I to převlékaní probíhalo v klidu. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(kami, 31. 5. 2011 15:59)

A je to tam! Je to tam a ja s tým nič neurobím. Neviem... no som zvedavá. Bude to zaujímavé. Ten telocvikár, keď ja neviem. Hm... prečo to nemôže byť učiteľ matiky? Je to hrozné, ale telocvikár bol v poviedkach vždy IQ húpací koník. Nikdy mi neboli sympatické športové typy, ale "Kendy" mám rada. :D

.......

(samba, 15. 7. 2010 12:41)

Ahoj to vubec neni špatný,naopak větřim pěkně žhavé chvíle,škoda ,že přidáváš tak málo,chápu,že potřebuješ komentáře.Rozhodně já budu tvoje povídky číst a komentovat