4. Útok
No a jednou , když jsem zase po odpoledním běhu parkem zamířil k sobě vyplenit ledničku,kterou jsem včera nacpal zase na pár dní a natáhnout se v klidu na gauč, tak mi začal v kapse zvonit mobil. Sakra tak to bude určitě šéf. No jo mám pravdu. „Ano šéfe, co se děje?“ řekl jsem zvědavě. Normálně mi volat neměl. „ Kene, tak nám konečně poslali veškeré testy DNA co byla od těch přepadených dívek a zjistilo se že ti chlapi jsou dva. Jeden co je mlátí a druhý co je znásilňuje. Takže máme tu dva, kteří spolu zřejmě nemají nic společného.“ Tak to je teda novinka, hledat hned dva maniaky. „šéfe a jsou si tím naprosto jistí?“ „Jasně, že jo.Takže ty si tam dávej bacha. Se dvěma jsem nepočítali, rozumíš?“ „Ano šéfe, zatím jsme nezjistil nic zajímavého. Jenom studenky jsou všechny zblázněné do profesora tělocviku. Toho jsem vyloučil, ten kdyby chtěl tak mám v posteli celou školu.“ „ říkáš tělocvikář, jo ten byl mezi těmi co byl prověřován. Je gay, hlásil to už při nástupu do školy. Jinak by nemohl tak mladý učit tolik děvčat tělocvik. Je to dokonce i ověřeno. Jeho bývalý přítel to dokonce i potvrdil, tak zatím a chci vidět nějaké hlášení, sbohem“ a zavěsil.
Já jenom zíral na mobil v ruce, tak on je gay. Teď už mi ten jeho pohled v tělocviku začíná být jasný. On něco tuší. Jak to mohl poznat. Vždyť i sousedka si myslí, že mám sestru. A to mě zná už dlouho. Musím se od něho držet dál. To, že jsem na kluky vím,ale se žádným jsem ještě neměl odvahu být. Kvůli svému povolání jsem to raději nikdy nezkoušel. Najít si přítele na jednu noc to já neumím a na trvalejší vztah já nemám čas. Takže jsem stále sám. Z mého přemýšlení a zírání na již tichý telefon mně vyrušilo zvonění u dveří. To bude určitě sousedka. Koukl jsem na hodinky. A kruci musím se už vrátit na kolej. Je hodně hodin. Cestou ke dveřím jsem se nasoukal zpátky do teplákovky a vlasy schoval do kapuce. Když jsem otevřel mále jsem měl infarkt. U dveří stál tělocvikář. „Dobrý den, co tu děláte?“ ze mě vyletělo. Začal se smát. „teda tak vyděšený pohled jsem už dlouho neviděl. No viděl jsem jak jsi zaběhla do tohohle domu a čekal venku. Rád bych se na něco zeptal a v hodině to nešlo“. Co teď, dál ho rozhodně pozvat nemohu a musí se vrátit na kolej. „ Dobře, já už se stejně vracím na kolej. Tohle je byt kamaráda, je teď na služební cestě tak mu sem chodím zalévat kytky a vybírat schránku. Už jsme zrovna na odchodu, tak můžeme jít“. Vyšel jsem ze dveří, zamkl a šel po schodech. Raději se ani nedíval jestli jde za mnou,ale kroky to potvrdili. „Tak Ken Macho, je tvůj kamarád“ „jak víte jméno,aha štítek na dveří. Vlastně jak jste věděl kde jsem?“ teprve teď mi došlo jak z 10 bytů našel ten kde jsem. „no venku jsem potkal moc milou paní a ta mi řekla, že chodíš za svým bratem“ tak a teď jsem v maléru. „no není to můj bratr, paní si to myslí tak jsme ji to jenom nevyvraceli. Má aspoň o čem klábosit se sousedkami.“ Tak a teď jsem se z toho dokonale vylhal. Já bych měl u policii skončit. Za chvíli už nebudu vědět co jsem mu vše nalhal. Venku jsme zamířili směr přes park, byla to nejkratší cesta na kole. „O čem jste se mnou chtěl mluvit?“ tohle mně docela zajímalo. „No spíš o kom, o tobě? Nepřipadáš mi jako 18ti letá studenka, kolik máš doopravdy roků?“ „no jásá… co ty bylo“ v tu chvíli jsem uslyšel výkřik a volání o pomoc, to bude ten maniak. „stuj tady a ani se nehni.“ Zavelel jsem mu a hodil do ruky batoh s věcmi co jsem si nesl na převlečení s bytu. Ani jsem si pomalu nevšiml jeho výrazu a rozběhl se co nejrychleji za tím hlasem. Hlas byl čím dál tím vyděšenější, přeskočil jsem pár keřů a uviděl muže jak mlátí jednu dívku. Ta vypadala, že každou chvíli omdlí. Byla samá krev. Skočil jsem tomu chlapovi na krk a snažil jsem se ho od ní dostat. Postřehl mně až když jsem ho držel. „Hned ji pusť“ zařval jsem mu do ucha. Zkoušel jsem ho chytit za ruce,ale byl jak smyslu zbavený. Když ovšem zjistil, že se mně nezbaví tak mně popadl za ruku a chtěl ze sebe strhnout, no to se mu nepodařilo, tak se postavil a narazil mně na strom tak prudce že mi skoro vyrazil dech a já povolil sevření. Toho využil a rozběhl se pryč. Já se nadechl a rozběhl jsem se za ním. Dohnal jsem o kousek od tělocvikáře, povalil na zem a ze zadní kapsy vylovil ukryté náramky. Ještě, že jsem je nosil. „ani se nehni ty zmetku, jsi zatčen“ chlap se ani nehl a já si všiml, že jsem mu tím skokem vyrazil dech. Vylovil jsem mobil a zalarmoval kolegy a ti tu byli velmi rychle. Přece jenom byli rozmístění kolem parku. Za chvíli už houkala i sanitka. Já jsem toho zmetka předal kolegům a chtěl se vrátit k tělocvikáři. No měl bych si zjisti jeho jméno, bude načase. Po tomhle představení které jsem mu provedl před nosem to bude potřeba. Sotva jsem však udělal pár kroků tak se ke mně přihnal kolega Petr. „Kene musíš se mnou, tak holka je úplně mimo, nechce k sobě nechat nikoho přiblížit a ty to zvládneš, bude si myslet že jsi taky holka tak tě nechá abys ji pomohl. Vypadá strašně a jestli ji nedostaneme do tepla tak na to doplatí“ „ jo už jdu, ale mám prosbu vidíš toho chlápka tam, je to místní tělocvikář, šel se mnou. Dej bacha aby se před ním nikdo neprořekl o mně. Jasný?“ „Jo¨, řeknu o něm klukům, je podezřelý?“ „ne není,ale čím míň lidí o mně ví kdo jsem tím líp, tohle bude muset rozhodnou šéf, viděl mně jak zatýkám toho útočníka.“ A rozběhl jsem se směr k té dívce. Když jsem k ní doběhl stálo kolem ní asi 5 policistů v civilu. Dívka se krčila u stromu a byla notně vystrašená. Podle toho, že jeden držel deku mi bylo jasné,že se ji snažili do ní zabalit,ale zřejmě byla natolik v šoku, že se jich bála. Vzal jsem si deku, sundal kapuci a rozpustil vlasy. Přece jenom takhle jsem vypadal spíš jako ta studenka za kterou jsem se už pár dní vydával a podle jejího oblečení byla taky studenka, tak mně možná zná od vidění a bude mi trochu důvěřovat. „Ahoj, nemusíš se mně bát. Toho chlapa už mají v rukou policisté a už se tě nikdy nedotkne. Mám deku, zabalím tě do ní.“ Opatrně jsem se k ní přiblížil. Nechtěl jsem ji vyděsit víc než už byla. Podívala se na mně a jakoby teprve teď zjistila, že na ni někdo mluví. Ukázal jsem ji deku a ona kývla hlavou. Opatrně jsem ji do ní zabalil. Cítil jsem jak se chvěje po celém těle. Nevěděl jsem jestli se ji mohu dotknout abych ji neublížil, byla strašně dotlučená. Ona ovšem udělala něco co mně zcela zaskočilo. Stulila se mi do náruče a začala plakat.“On, on byl tak tak…..“ „Pšš už ti neublíží, chlapi si ho ve vězení hezky vychutnají věř mi. Jak se cítíš, máš něco zlomeného. No už jdou zdravotníci, ošetří tě“ v tu chvíli si vedle mě dřepla doktorka aby si ji prohlédla „ já nechci“ vykřikla dívka a ještě víc se ke mně přitiskla. „Víš co odnesu tě do sanitky tak je teplo a budeš tam v bezpečí“ podíval jsem se na doktorku a ta kývla hlavou, viděla v jakém je stavu a na tom to místě to pro ni bylo stále živé, jak ji ten chlap tady přepadl. Opatrně jsem ji vzal do náruče a šel se zdravotníkem a doktorkou k sanitce. Cestou jsem si všiml tělocvikáře jak na mně kouká. Muselo to vypadat z jeho pohledu divně, já jako studentka nesu jinou dívku a zdravotník jde vedle mě. Tohle bude chtít vysvětlit a já to od šéfa hezky schytám, že mně u toho viděl někdo ze školy. Došli jsem k sanitce. Já opatrně vešel dovnitř a posadil dívku na lůžko „ jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se. „Lin Zaneová“ „dobře Lin, teď tě tady paní doktorka prohledne a ošetří , nemusíš se už bát, vše bude v pořádku, ano?“ podíval jsem se na ni a usmál se. Lin se podívala a kývla hlavou. „Dobře, teď už tě tu zanechám, neboj dají na tebe pozor“ kývl jsem hlavou a vyšel ven. Udělal jsem sotva pár kroků a doběhl mně Petr „šéf s tebou chce mluvit a nebude to příjemné, zuří, že i přes to hlídání byla ta dívka přepadena a tak domlácena a taky kvůli tomu chlapovi co je s tebou.“ „ach jo, takže si to hezky vypiji, dík“ „jo šéf je támhle“ ukázal k jednomu policejnímu aut. Jo už jsem ho viděl jak tam zrovna řve do vysílačky a připravil se na to že bude mít nade mnou hodinové kázaní.
„šéfe jsem tady, ta holka bude v pořádku, má několik ran,ale nic vážného. Zrovna ji prohlíží doktorka, dá pak vědět“ „ tady jsi, jak to že jste toho chlapa nechytli dřív než ji takhle zmlátil, kde všichni byli a co ty tu děláš s tím Zachem Kentem?“ „ s kým?“ tak takhle blbě se zeptat mně fakt už nemohlo napadnou. „no ten tělocvikář, neříkej, že jsi nevěděl jeho jméno?“ „ já jsem se spíš zajímal o to jestli je nebezpečný a ne o jeho jméno, šéfe“ „a co tu dělá?“ „no on mně,no jak bych to řekl, má podezření, že nejsem ta za kterou se vydávám. A dnes jsem to zřejmě potvrdil“ cítil jsem se jako úplný trouba, nováček by si počínal líp jak já. „On je mimo podezření a pokud ti slíbí, že si tvou identitu nechá pro sebe tak ho do toho můžeš zasvětit,ale projistotu ho požádej o vzorek DNA. Jistota bude jistota. Zbytek je na tobě. Nezapomeň že tu máme ještě toho násilníka. Park je nyní vyklizen takže tebe tu snad nikdo neviděl jak jsi ho zadržel, což byla dobrá práce. Tak se mi teď ztrať z očí, abych si to ještě nerozmyslel.“ „Jasně šéfe, už mizím“
Takže je to na mě. Hm Zach, docela hezké jméno. Hodí se k němu. Ale jak já mu vysvětlím kdo jsem aniž by mně prohodil nejbližším keřem.
Komentáře
Přehled komentářů
Fajn, zmena postoja, telocvikár je tá najúžasnejšia postava na svete, fandím mu. :D A Ken bol perfektný (ale má vážne smiešne meno, hoci som ho počula už aj v anime). Celé to má veľmi dobré grády a plno akcie a je tam mňami, mňami krásna budúcnosť celého príbehu. Veľmi pekné.
......
(samba, 30. 7. 2010 22:27)Tak to ti opravdu děkuju,čistě náhodou jsem to dnes zkusila o ona je tu kapča a ještě pro mě.Nic neruš ,prostě piš.Já jsem velkej čtenář a fanda a opravdu se mi tvoje povídka dobře čte a když si představim ty možnosti co mužou nastat,prostě skvělé.
Re: ......
(bacil, 31. 7. 2010 18:04)Děkuji. No teď to bude zajímavé. Tuto kapitolu jsem napsanou už měla,ale další je v půlce. No budu se snažit. Moc dík za komentář
...
(kami, 31. 5. 2011 16:08)